Mám strach vidět současné české filmy

Jakmile slyším, že někdo natočil novou českou komedii, naskakuje mi husí kůže na celém těle. Pokud slyším, že se zde objevil film se zajímavým námětem, bojím se, co zůstane pro oko diváka, až z něj vznikne film se „zajímavým“ střihem. Miliony za filmy, které nikdo nechce vidět!

mediafax.cz

Proč ta husí kůže z komedií? Jestliže zhlédnu něco tak příšerného jako je Choking Hazard mám plné právo přestat věřit, že lidé kolem filmu ještě chápou význam slova komedie. A herci? Pokud je na tom například pan Dušek nebo paní Patrasová finančně tak zle, že se sníží k něčemu takovému, omlouvá je to. I když, v mých očích by dopadli rozhodně lépe, kdyby se dali na točení porna. Tento film má snad jediné pravdivé označení – horor.

Ale pojďme blíže dnešku. Muži v říji. Film, který, mně z neznámých příčin, kritika docela oslavuje. Další film o ničem. Snůška rádoby vtipných scén poslepovaných dohromady jak to střihač sebral z hromady. Někteří kritici jej označili za průměr. Jestliže je „komedie“, Muži v říji, průměr, kam pak přijde zařadit Kameňák??? Do špičky české komediální tvorby?

Našinec by mohl být nadšen, slyší-li, že produkce českých filmů vzrůstá. Bohužel se to zdaleka netýká kvality českého filmu. Jako divák mám pocit, že kvalita jde úplně opačným směrem. Kvalitu filmu, bohužel, v dnešní době nezaručuje ani jeho ocenění českými filmovými cenami. Ale na druhou stranu jde o smutné konstatování, když ze zvyšující se filmové tvorby se o ceny poperou víceméně jeden dva filmy.

Děti noci – další, naprosto zbytečně vyhozené peníze z okna. Film, kde jsou možná náznaky pokusů něco sdělit, ale nakonec prázdný snímek, na který by se dalo dívat i bez filmového plátna a člověk by měl stejný zážitek.

Tohle lze říci o značné části české filmové produkce poslední doby. Filmů, které běžný divák ani nezná, protože jsou tak prázdné, že se snad nestačily ohřát ani na premiéře a už zmizely na smetišti dějin, takových je v posledních letech v české kinematografii stále víc.

A pak jsou zde filmy, nad kterými vzdychá oko umělcovo a dokonce i nejeden kritik. Ale lidi na ně nechodí! Nechápu, proč se naši tvůrci snaží neustále ve svých dílech vyrovnávat s minulostí? Jde mnohdy o kvalitní myšlenku, někdy pro řadového diváka až moc „umělecké“ zpracování. Například film Protektor. Myšlenka docela dobře rozpracovaná, příběh podán neotřelým způsobem, ale – zase a pořád dokola se opakující téma.

Buď se vyrovnáváme s okupací nacistickou, už méně sovětskou anebo, a to nejčastěji, se vyrovnáváme s otázkou minulého režimu. Kritizujeme totalitní filmy pro jejich ideovou zabarvenost a sami dnes točíme jeden za druhým akorát ten ideový pohled je z druhé strany. Začíná to být nudné. Měl jsem za to, že filmy se dělají pro diváka nikoliv pro vnitřní uspokojení autorů, kteří vyrobili dobře umělecky zpracovaný film, na který nikdo nechodí.

Je opravdu tak těžké pochopit, že nikdy nebudeme ve filmu úspěšní, dokud nenatočíme filmy, které chce divák? Určitě není. Je možné, že ti, kteří současné české filmy tvoří, mají úplně jiné myšlení než divák? Asi je. A to spěje k jedinému – konec filmových tvůrců v Čechách.

Články s nejvyšší karmou:

DNA – pro vrahy ano, pro „doroty“ nikoliv?

Dost už!!!..., vy rasističtí Romové!

Beznadějně zamilován