České hokejové bláznění

V médiích probíhá docela mohutná kampaň o vydražení českého hokejového dresu s podpisy všech zúčastněných. Vyvolávací cena 10. 000 Kč. Za podpisy, skoro by se dalo říci, outsiderů!

oh.idnes.cz

Trochu mi to začíná připomínat, především v těchto dobách, kdy sledujeme naprostou neschopnost našich politiků vládnout naší zemi, ono římské „Chléb a hry“. Alespoň u hokejových fandů to funguje. Mohutná kampaň médií, svalnaté řeči na všech stranách, prognózy skoro ještě před zahájením olympijských her, kdopak to s námi bude hrát ve finále, a najednou…

Hupky dupky domů. Skoro již můžeme říci, že jako obvykle. Navíc se můžeme chlubit opět jednou výjimečností – trenér, který již několikrát nedovedl mužstvo nikam, nejen, že sám neodchází, ale odpovědní činitelé uvažují o jeho setrvání. To to ale máme báječnou státní firmu, která si drží zaměstnance i když jim škodí! A za 20.000 Kč hrubého to asi nebude!

Hospody plné, obrazovky svítící do noci, na náměstích srocení lidu, které by tam k vyjádření protestu proti zkorumpované politice nikdo nedostal ani za pivo a párek. Zástupy křiklounů jsou najednou tak hrdé na své češství! Ale jak mají správně držet naši vlajku, symbol, který by měl být především vyjádřením naší národní hrdosti, to už řada z nich neví.

A zatím co lid šílí za hokejem, v jejich stínu bojují opravdové hvězdy a téměř v tichosti sbírají medaile a hezká umístění. Naši vlast reprezentuje mladá žena, skoro ještě dívka, která, a není to tak dávno, přemýšlela o reprezentaci cizího státu, protože její domovina sponzoruje hokej a ne nějakou holku ze zamrzlého rybníka. A to se tímto jejím „původem“, paradoxně, ještě naši reportéři chlubí. My bychom se měli stydět!!! Jediní, kdo může být na sebe pyšný a hrdý, jsou Martina Sáblíková a její trenér Petr Novák. Jak málo stačilo, abychom na olympijských hrách ve Vancouveru poslouchali sportovního komentátora: „A zlatou medaili na 3.000 respektive 5.000 metrů získává reprezentantka Kazachstánu, Martina Sáblíková“.

Pro tohle české zlato, pro Šárku Záhrobskou, ale i pro naše běžkaře, kteří přes neslavné výkony nakonec překvapili, a pro další nadějné sportovce měl národ držet palce na náměstích.

Vždycky mě nebývale dojímá onen, v Česku neznámý, úkaz, kdy například fanoušci Kanady tleskají „naší“ Martině přesto, že vystupuje na vyšší medailový stupínek než jejich domácí sportovkyně. My, hokejoví a hrdí Češi, jsme mnohdy schopni podporovat raději kohokoliv jiného než abychom drželi palce třeba nám tak blízkým Slovákům. A to je na našem národu velmi ubohé.

Proč se nedraží trika Martiny Sáblíkové nebo Šárky Záhrobské? Kolik by asi musela být jejich vyvolávací cena, když opět zklamavší hokejisté jsou za deset tisíc? A na kolik si ceníme sebe a naši pokroucenou národní hrdost?

Články s nejvyšší karmou:

Beznadějně zamilován

Jiří Čunek versus česká národní blbost

Jak se "léčí" alkoholici na Moravě