Takřka pokaždé, když uniknou do veřejného prostoru utajované informace, následuje smršť televizních vystoupení zděšených politiků, takzvaní novináři, kteří se těm normalizačním začínají v hejnech podobat jako vejce vejci, začnou ihned zpívat oblíbený song o ohrožení demokracie. Nějak do toho úpění pro jistotu ještě zamontují nebezpečí komunismu, aby lidé náhodou nezačali srovnávat dnešní svinstva a rozkrádání s jejich předlistopadovými kolegy. No a samozřejmě hraboši ve Sněmovně okamžitě volají po zřízení vyšetřovací komise, aby byly nějaké prachy navíc a Mareček Benda mohl opět v TV ohromovat lid svými úsudky.
Pak přijde z Bruselu PŘEDBĚŽNÁ zpráva unijních auditorů a v podstatě na druhý den jsou plné noviny a televize uvádějící shrnutí obsahu zprávy. Za pár dnů se z výrobny nestranných novinářů objeví na zpravodajském portálu překlad celé zprávy. Ani jednoho novináře, kteří se hrdě nazývají investigativní, nenapadla naprosto triviální otázka, jak je možné, že se zpráva dostala na veřejnost skoro ještě dříve, než pošťák hodil obálku do schránky? Najednou to nikomu nevadí, opoziční politici nehulákají, tedy hulákají, ale v jiné tónině, najednou je únik informací záchranou demokracie a nikoliv jejím ohrožením.
Současně se mění ministr spravedlnosti a některého novinářského pohůnka napadne, aby vypustil do éteru spekulaci, že vše není náhoda. A hurá, máme další kauzu Babiš, rozšířenou o Marii Benešovou, nebezpečnou kolaborantku a strůjkyni převratu. Samozřejmě je zapotřebí do celé kauzy ještě vmontovat prezidenta Zemana, ale to díky jeho vlastním názorům není žádný problém. Ono vůbec začíná být v této republice problém míti vlastní názor. Především, když je odlišný od názoru ulice.
Nedošlo k žádnému rozhodnutí, nebylo prokázáno žádné spiknutí, ale na náměstích hulákají davy, jak strašlivě se bojí diktatury, která už je za dveřmi. Ďábelská trojice Babiš – Benešová – Zeman by byla na Václavském náměstí bez pardonu a zcela demokraticky zlynčována. Nikomu ani trochu nevadí, že protestuje na základě spekulací a předběžných zpráv, které můžou dopadnout jakkoliv. A hulákat se bude, i kdyby tuny důkazů hovořily proti. Ti, kdo protestují, mají patent na vlastní vynález demokracie. Takový jakoby trochu anarchistický. Nikomu nevadí, že v jejich řadách stojí výběr seniorů z kulturní fronty, z nichž mnozí podepsali Antichartu, tedy stáli v jedné lajně s komunisty, a dnes mají plná ústa demokracie. Ale kdyby jim šlo o prachy, podepíší znovu! Už jen takové excesy vypovídají mnohé, jak je to vlastně se strachem o demokracii, kdy je dobrá i pomoc kolaboranta, jen když je dodnes známým hercem nebo hudebníkem.
Z herců, hereček, zpěváků a zpěvaček se stávají politruci a politicky školí dav, který je šťastný, že stojí v jedné lajně s „hvězdami“. A když se hvězdy na demonstraci vyjadřují jako kejda o vedení státu, bude to určitě všechno pravda. Kamery s oblibou zabírají děti s transparenty a pokřikující školáky, takže paradoxně, ač se straší návratem komunismu, dělají někteří demonstranti vlastně ještě něco horšího než komunisti – zneužívají vlastní děti k politickému boji dobrovolně.
