Bitva o moc – přes spáleniště, přes krvavé řeky

Nastává zkrácená, ale o to náročnější doba jarmarečních vystoupení politických stran, kouzelnických atrakcí, kdy každá strana slibuje mávnutím proutku fungující stát. Kdy strana, která po celou dobu vlády zvyšovala daně, slibuje jejich snižování. Kdy všechny strany připomínají obchodní řetězce lákající na slevy, které slevami ve skutečnosti vůbec nejsou.

foto autor

Boj o moc vlevo i vpravo narůstá do obludných rozměrů. Strany i jednotliví politici odhalují před občany své pravé úmysly, tj., kašleme na stát a na lidi. Moc je to, co nám musíte dát, voliči! A jediné téma, které tyto mocichtivé uzurpátory spojuje – strach o ztrátu moci v osobě „mocného“ Miloše Zemana.

Největší strany nalevo i napravo, ČSSD a ODS, jsou v naprostém rozkladu. Jedna při cestě nahoru, druhá opačným směrem. Probíhá v nich bratrovražedný boj o koryta. Ať jedni či druzí vyvracejí takřka dennodenně to, co den předtím prohlásili. Ani jedna strana nemluví jako celek a jednotlivci si maximálně odporují. ODS se hroutí, ale chuť po moci je stále obrovská. Ve smrtelných křečích kope všude kolem a tím se ještě více dostává na úplné dno.

V ČSSD vidina jistého vítězství zaslepila všechny. Od vůdce až po řadové členy. Každý hledí urvat, co se dá, a vůbec jim nedochází, že rvačkou o koryta ztrácejí voliče. „Vždyť jste úplně stejní jako oni,“ povzdechnou si voliči. Jo, jo, nejsme jako oni. To už tady bylo, a zase je to LEŽ!

Je velmi dobře, že jde do voleb pravicové hnutí pod záštitou Suverenity, které ještě více přispěje k pádu ODS a TOP 09, jež si nedovedou představit život bez moci. Ať už je Suverenita jakákoliv, na tomto poli odvede vpravdě záslužnou práci. I kdyby třeba jen proto, aby se k moci znovu nedostali lidé typu Jaroslava Drábka, kteří dovedli vyrábět doslova zrůdné sociální patvary – čtěte ZDE.

Naopak takřka neuvěřitelné kotrmelce s tučnými nápisy Návody, jak se zbavit jistého vítězství, předvádí ČSSD. Vítězství takřka bez práce, dokonce možnosti vládnout naprostou parlamentní většinou, se dobrovolně vzdávají. Zpočátku šlo o přehmaty slabého vůdce Sobotky, jenž v médiích oblboval národ nepodloženou mocí vlastních názorů. Nyní jej na předních stranách deníků vystřídal doslova nechutný boj o koryta na krajských kandidátkách.

Výroky Kalouska, Němcové, úchvatného Bendy nebo Kuby a řady dalších jsou již daleko za horizontem toho, co bychom očekávali od těchto plivacích automatů za možné.

Je naprosto úžasné poslouchat pravicové strany, strašící návratem února 1948 a podobnými nesmysly. To jim dovoluje pouze krátká paměť lidí.
Například v Polsku vládli postkomunisté v letech 1993 – 1997 a žádná diktatura se nekonala. Dokonce ani najednou tolik ochraňovaná demokracie neutrpěla. A ve volbách v roce 2001 opět v Polsku zvítězila levice.

Velmi zajímavé také je, že politici chrání demokracii teprve když jde o jejich koryta nikoliv o demokracii pro všechny. Jde jen o zastrašování, které má těmto padlým oligarchům zvýšit volební preference.

Jestliže hudrují strany nalevo i napravo, hudrujte u volebních uren také. A pořád dokola si opakujte:

Hudry, hudry, vládly zde již horší ludry!

Čtěte i další články:

Česká televize zamlčela, že nabízí nedodělek

K čemu jsou preference, když Sobotka řekne NE!?

Na Němcovou už jen Chocholouška