Vládne nám úřednická omezenost!

Odejít z českého úřadu spokojen, s vyřízenými záležitostmi, obsloužen vstřícnými a milými úředníky, zní v České republice pořád jako science-fiction. Velká část úředníků je opilá svou mocí a každé vyrušení v klidné kanceláři považuje za neurvalost, kterou je zapotřebí trestat neochotou a v mnoha případech až naprostou tupostí. A přesto se v kancelářích vyhřívají dál, beze strachu o vyhřáté místečko.

aktualne.centrum.cz

Přímo ukázkově odstrašujícím příkladem jak se po hřbetech pracujících dá vyšplhat do finančního ráje, kde se nemusí pracovat, je Richard Falbr. Když si člověk vzpomene, jak hlasitě „bránil“ pracující, pořádal za jejich členské příspěvky víceméně zbytečné výlety s píšťalkami do Prahy a dnes - pěkně v závětří, porušuje základní pravidla zákoníku práce. Tak tomu se říká: „Kozel zahradníkem“.

Ale koníček, brát tučnou mzdu za nic, se Richardu Falbrovi zalíbil už v Senátu ČR, kde byl taktéž zdatným fluktuantem. Jakmile dostal teplé trafikantské místečko, slyšíme o tomto „tátovi dělníků“ akorát, když se mluví o úřednících na vysokých postech, kteří nedělají nic a přece je nikdo nevyhodí z práce. A takto mu to jeho vděční dělníci dovolili osm let v Senátu a nyní již šestý rok v Evropském parlamentu.

Český člověk však řeší každodenně mnohem závažnější srážky s úřednickou omezeností. Či dokonce až s tupostí, a to v nejcitlivější oblasti lidského žití, neoprávněném odebírání dětí. Kolikrát jsme už slyšeli, že totální neschopnost úředníků a následně soudů, musel napravovat Evropský soud pro lidská práva a kolik milionů tato zhovadilost stála daňové poplatníky? Kdy jsou schopny sociální úřednice odebrat rodičům děti snad podle vlastní nálady, na základě nepodloženého udání, což člověku dnes a denně připomíná, že žije v České republice.

Vrcholem úřednického zneužívání moci je, když po rozhodnutí Evropského soudu, který zjistí, že naše úřady postupovaly při odebrání dětí protiprávně, česká soudkyně verdikt nepřijme s tím, že pro ni není závazný. Jestliže tohle je ta nezávislost, pro kterou soudci nemůžou přijít o pár korun ze svých cca 70.000 Kč, tak to jim klidně můžou sebrat rovnou polovinu. V tomto případě snad není tím nejhorším činem zneužití moci úředníkem, ale Absurdistán našeho systému, který takové rozhodnutí slepě akceptuje.

S podobným „samorozhodováním“ kolik kdo dostane a za co, jsme se mohli setkat při nedávných povodních. Ve vesnici jednoho kraje dostala postižená rodina takřka plnou částku uvolněnou státem k pokrytí nejnutnějších nákladů, tedy desítky tisíc, a ve vsi druhého kraje úřednice přidělovaly pár korun, a to ještě pouze jako příslib. Za naprosto stejně zničený dům jako v prvním případě. Ale jednaly v rámci zákona, tak s tím nejde nic dělat. Přesto, že všichni, od vrchu až dolů, vědí, že je to špatně!

Jako vrchol úřednické omezenosti v České republice může být uvedena nedávná debata kolem značky kvality Klasa. Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně dokázala, že touto značkou jsou označeny i výrobky, obsahující příměsi, které v nejlepších produktech být nesmí. Vědci z univerzity vyvinuli velmi levnou metodu, která tyto nedostatky zaručeně odhalí. Dokonce ji nabídli státu k užití! V té chvíli nastoupili do akce úředníci – tupci.

Pak už jsme mohli jen slyšet, že úřady zjištění prověřují, ale prozatím je nelze brát jako hodnotný důkaz o špatné kvalitě výrobků. A to přes to, že metoda je levnější a detailnější. Holt, metoda dokazuje úřednický šlendrián a něco takového je od dob socialismu v téhle republice stále zakázáno! Vrcholem omezené úřednické tuposti bylo prohlášení, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce nemůže tuhle metodu použít, protože univerzita nemá zvláštní akreditaci. Určitě z toho samého důvodu se v Únii nahrazují běžné žárovky žárovkami pro člověka i přírodu mnohem škodlivějšími. Prostě Edison neměl akreditaci na vymýšlení žárovek.

Podle toho vždy bezpečně poznám, že jsem doma, v Banánové republice Česko, potažmo v přitroublé Evropské únii.

A tak se léta letoucí díváme na publicistické pořady a sledujeme nekončící seriál úřednické omezenosti a jakéhosi postsocialistického paskvilu demokracie.

Články od každého něco:

Jsme stejní jako komunisti!!!

Maminka

Nevěrní – být či nebýt?