Tvrdím, že na pomoc Africe přispěji, až z letadel budou shazovat místo jídla motyky a lopaty. Až místo prázdných řečí G8 začnou nejbohatší země světa vrtat v Africe studny, učit lidi pracovat, učit je číst a psát, učit je prodávat své bohatství, aby se nenechali právě těmito zeměmi zneužívat a okrádat. A především – učit je vládnout sami sobě!
tyden.cz
Afrika, země, odkud pochází naše pramatka, byla a je paradoxně mrzačena oslavovanou civilizací. Historicky největšími viníky současné zaostalosti afrického kontinentu jsou Velká Británie, Francie, Belgie a další státy, jež anektovaly území, na která neměly nárok. Vykořisťovaly zem, přírodu i obyvatelstvo. Jediné, co africkému kontinentu v minulosti tzv. civilizace přinesla, jsou nemoci, zaostalost, ponížení a – NENÁVIST. V té době otrokářská Amerika samozřejmě nezůstala pozadu.
V posledních letech, kdy tyto, Afriku rabující státy, na svých územích chrání zákonem svobodu člověka, právo na život a na vzdělání, právo na svobodu slova nebo svobodu pohybu, zůstává Afrika pořád zemí, o které se víceméně pouze mluví, jak je nutné jí pomoci. Ale mimo OSN respektive UNESCO, charitativní a humanitární organizace, je stále odpadní jámou států, jež si osobují nárok na označení „civilizované“.
Staletí poroby, zotročování a zaostalosti afrického kontinentu přináší po osamostatnění zemí své ovoce. Sedmileté dítě neumí číst a psát, ale zborku rozborku samopalu zvládne poslepu. Sedmileté dítě dovede zabít člověka bez mrknutí oka. Dovede odříznout jeho hlavu jako trofej. Jak podobné s šéfy zbrojařských firem, kteří mají doma trofeje zvířat zastřelených z rozmařilosti. USA, Rusko, Francie a mnoho dalších zemí se brání nařčení, že se dělají slepými k vývozu zbraní z jejich zemí. Říkám si, pokud dovede pohyb obchodu se zbraněmi pohlídat tak zkorumpovaná země jako je Česká republika, nemůže to být pro giganty typu USA o nic složitější. A taky, že není. Ale kšeft je kšeft!
I z humanitární pomoci se mnohdy stává pouhý byznys a reklama. Kolik snažení poctivých lidí oddaných správné věci přijde nazmar díky nezájmu států pomoci Africe víc než jen letadlem s pytli potravin. Především těch, sdružených v G8. Taktéž díky nedostatečnému mandátu OSN „pohlídat si“ osud humanitární pomoci. Humanitární organizace se moc nezmiňují, jaké je skutečné procento potravin, léků a další pomoci, která se dostane opravdu tam, kam původně měla. Je to pochopitelné – kdo by pak přispíval na pomoc, která skončí v rukou hordy zabijáků nebo vraha, který se prohlásil zrovna na tento rok prezidentem?
Bob Geldof, jeden z hlavních iniciátorů koncertů Live Aid for Africa v roce 1985 i druhého dílu Live 8 v roce 2005, prohlásil, že i kdyby peníze z koncertů zachránily jeden jediný život, mají tyto akce smysl. Záchranu lidského života nelze zpochybnit, to je bez debat, a lidé typu Boba Geldofa a ti, kteří pomáhají přímo v ohrožených destinacích, ať jsou blahořečeni.
Ale kolik Afričanů bude zavražděno, pokud budou konvoje s humanitární pomocí rozkradeny, prodány a za ně nakoupeny zbraně od států, které tuto humanitární pomoc poskytují? Není v tomto uzavřeném koloběhu na konci opět pouze zisk zbrojařských firem respektive států, které mlčky přihlížejí?
Mnohé můžou naznačit filmy, zabývající se touto problematikou. A i když jde většinou o fikce, najde se v nich dost náznaků, aby si i laik udělal obrázek o odvrácené straně humanity. Například film zpracovaný na základě skutečných událostí, Hotel Rwanda, fikce Nepohodlný, Krvavý diamant nebo Hranice zlomu. Nechci zde rozebírat kvalitu jednotlivých snímků. Uvádím je pouze jako pohled na odvrácenou stranu pomoci zemím, které doplatili na anexi „civilizovanými“ národy.
Další články:
Dvě žížaly zachráněny, zemřelo pět lidí!
Slovensko – náš vzor!
Výprodej republiky – česká už jen podle názvu
