Jan Antonín Baťa versus Tomáš Jan Baťa – zavrženec a umělá modla

Takřka během několika málo měsíců po listopadu 1989 se z Tomáše Jana Bati neboli Tomáše Bati mladšího neboli Tomíka, stala modla vzoru úspěšného podnikání. Zatím, co ten pravý český vzor a více než úspěšný pokračovatel díla svého nevlastního bratra, Jan Antonín Baťa, dlel i po smrti pošpiněn českou a zahraniční politikou, v nuceném zapomnění.

google.cz

Takovýchto „vlasteneckých“ spravedlností bychom v české historii zajisté našli sdostatek. Jan Antonín Baťa, z druhého otcova manželství nevlastní bratr Tomáše Bati, se narodil v roce 1898 v Uherském Hradišti. Tehdy bylo Tomášovi už dvaadvacet let.

V roce 1931, před operací, sepisuje Tomáš Baťa rozhodující kupní smlouvu a závěť znějící na jméno bratra Jana Antonína Bati. Za 100% akcií měl vyplatit celkem 50 milionů korun, z toho například Tomáši Baťovi ml. 22 milionů, manželce Marii Baťové 8,1 milionu a zbylou část několika dalším subjektům. Závěť se již do jeho smrti v roce 1932 nezměnila. Částky uvedené v závěti, byly na účty syna Tomáše a manželky Marie připsány v červenci 1933.

Jan Antonín Baťa pokračoval v bratrových šlépějích a z firmy Baťa vytvořil nadnárodní prosperující gigant. K dokonalosti rozvinul bratrovu Soustavu řízení Baťa. Snad i právě tento úspěch byl předzvěstí jeho politické popravy. Hned zpočátku války byl především Spojenými státy a Velkou Británií zapsán na tzv. černou listinu osob a firem spolupracujících s nacistickým Německem. Většina dohledaných důkazů spolehlivě dokazuje tlak amerických a anglických podnikatelských kruhů, aby se tak stalo.Firma Baťa byla nebezpečnou konkurencí! Ten nejspolehlivější důkaz podnikatelské lobby, který zároveň dokazoval ubohost jednání politiků USA a Velké Británie, bylo poválečné prohlášení těchto velmocí, že Jan Antonín Baťa nikdy s nacisty nespolupracoval!

Ale pro již levicově orientovanou českou poválečnou vládu, to jako důkaz nestačilo. Jan Antonín Baťa byl odsouzen v nepřítomnosti na 15 let žaláře, ztrátě občanských práv během výkonu trestu a konfiskaci majetku. Z kolaborace s nacisty byl obviněn člověk, který nezištně posílal židovské zaměstnance firmy i s rodinami do zahraničí již od roku 1937. Stěhování židovských zaměstnanců do bezpečí byla politika celého vedení firmy. Nikoliv na poslední chvíli, jako filmově známý Oskar Schindler, aktivně spolupracující s nacisty. A přesto dodnes nezískal titul Spravedlivý mezi národy, jejž uděluje lidem nežidovského původu, kteří prokazatelně přispěli k záchraně Židů před holocaustem, jeruzalémský památník obětí holocaustu Yad Vashem. Jan Antonín Baťa podporoval také československý odboj a exilovou vládu v Anglii. Mluví se o částkách v milionech dolarů. Jan Antonín Baťa byl v roce 1957 nominován na Nobelovu cenu míru.

Po válce vstupuje na scénu Tomáš Jan Baťa. Zpočátku vyvolal spor o akcie, které nebyly uvedeny v kupní smlouvě, posléze napadl i kupní smlouvu a závěť. Poněvadž dokumenty o prodeji byly v Československu, tehdy již komunistickém, nepodařilo se je Tomáši Baťovi mladšímu nikdy, věřme, že ani po roce 1989, získat. Ale i bez toho všechny země britského impéria a USA, později i země latinské Ameriky přiřkly baťovský majetek Tomáši Baťovi ml. Gigant Jana Antonína Bati byl zničen! Velmi podivné je, že o dokumentech o prodeji firmy Baťa se dodnes nemluví. Ani o tom, že snad Tomáš Baťa ml. v roce 1953 navštívil komunistické Československo. Údajně právě vůli těmto dokumentům.

V 90. letech se Tomáš Jan Baťa stává v České republice podnikatelskou legendou. Objevuje se neustále v záři kamer a v rozhovorech s novináři. Neznalému člověku mohlo připadat, že TOHLE je ten člověk, který pozvedl firmu Baťa do nadnárodních výšin. Nikoliv! Tomáš Baťa mladší už nikdy nepokračoval v díle započatém jeho otcem a rozvinutém strýcem Janem. Postupně změnil firmu spíše na síť prodejen a obchodování s obuví. Takže dnešní heslo obchodních řetězců „Obouváme svět“ by si zasloužilo dovětek: „Obuví jiných výrobců“. O postoji potomků Jana Antonína Bati k Tomáši Baťovi ml. vypovídá i otevřený dopis jeho dcery Edity Baťové de Oliveira s manželem, který si můžete přečíst zde.

Onen polistopadově zidealizovaný Tomáš Baťa ml., který díky neobjektivním sdělovacím prostředkům působil jako zachránce českého podnikání, prováděl mezitím kroky, které by českým občanům už tak libozvučně nezněly. Na počátku devadesátých let například Tomáš Baťa ml. založil s českým státem společnost, do které vložil finanční hotovost (některé prameny uvádějí 12 mil. dolarů) a český stát 60 nejlepších prodejen obuvi včetně budov, kde byly umístěny. Po zániku společnosti majetek připadl firmě Baťa. Zatímco Tomáše Baťu ml. Češi nosili, obrazně řečeno, na rukou, on zažádal o odškodnění za znárodněný majetek a podal i stížnost k Evropskému soudu do Štrasburku. Stále však chyběl, a dodnes chybí důkaz, zda byl oprávněný žalobce.

Takže podtrženo sečteno, i svoboda slova a demokracie v České republice si pěstuje podobné neduhy jako její komunistická předchůdkyně a někdy účelově zamlčuje nebo pozměňuje historii. Spoustu škody na tomto poli dělají, bohužel, především některé „nezávislé“ sdělovací prostředky. Ale znalí Moraváci, především ti z okolí Zlína a samozřejmě rodného Uherského Hradiště, vždycky věděli, že Jan Antonín Baťa byl ten dobrý Baťa! V roce 1947 odsouzen jako kolaborant, roku 2007 prohlášen nevinným.

K vytvoření blogu přispěla svými radami Mgr. Hana Kuslová z Muzea jihovýchodní Moravy