Bývávalo aj hůř. V takých časoch člověk mosel přesedlať na nejaké ty brúky, myši a podobné potvorstva. No jak přišlo ešče hůř, tož byla dobrá aj tráva a dajaké kořínky. Nekerým trúbom ta pastva toléj šmakovala, že sa z nich o pár tisíc roků pozdějc stali dnešní senožrúti. Ale že ludí pořáď přibývalo a mamutů už meňéj, dal sa očakávať zlom ve vývoji ludstva. Kerýsi mudrlant vynalezl pšenicu a ludé už sa nemoseli strachovať či mamuti potáhnú na jih po E 55 lebo negde inde.
Toťten pšenicový vynález trocha zastínil bohovské valašské vynálezy – slivovicu a borovú, ináč řečenú halúzkovú lebo ešče ináč víno čaganové. No enem co sa ludé fest nadžgali mrtvýma zvířatskama a pšenicú, hneď si spomněli, gde sa schodíja Valaši s ich proslulýma vynálezama.
Jak sa z palérně linula vúňa gořalky začali sa na Valašsko trúsiť aj ludé z dalekých krajú. Dokonca sa přišúrali aj Keltovja, tací fest urostlí ogaři. S tyma zme popíjali slivovicu ešče baňu času před tým než sa na Říp došmatlál strýc Čechú s partyjú Pražáčkú. Samosebú, že při tem koštování docházalo aj k dajakému techléní z našima cérkama a z teho sú Valaši dneskaj tací fest stavjaní s tvrdýma lebeňama, teda aj lebeňama, dycky nachystaní vevaliť nekemu kyjaňú do kotrby.
To Pražáčci sú dovčilška tací nijací, vybledlí, podivného zmýšlání, jak sa techtlili při tem výšlapu do českej kotliny enem mezi sebú. Sice ich sem tam převálcovali Germáni, no gdyž sa podívete, ani to ich nezvetilo. Dodneška im k velikéj opici stačí malučká štamprla slivovice. Paznechti jacísi!
Ale vráťme sa k našim bohovským vynálezom. Recepisy na stvářání slivovice zme si nechali pro sebja, no licencije na borovú zme prodávali veselo kemu sa zamanulo. Tu úplně prvú zme prodali tlupě co sa z ní po rokoch vylíhli Slováci. Ti ogaři šikovní ten náš výmysl dokázali ešče vylepšiť a dokonca aj odbarviť. Lebo přebývali vtedy na Spiši, tož sa jí začalo říkať spišská borovička.
Bylo moc faň, že vypadala jak voda lebo vtedy sa na robotě gĺgala enem voda. Včiléj mohli poddaní chĺpať aj při robotě na panském a nigdo nic nepoznál. Aspoň do téj chvíle než sa začali ztrácať ludé. To bylo na polách jak po morovéj epidémiji. Robotáři ležali poházaní ve škarpách napití jak snopi a chrápali až sa zem otřásala. Panstvo nic netušilo lebo s chudinú si fest zavdávali aj drábi. Lebo vtedy ešče neexistovala abstinencija, tož sa výnosy z panských polností fofrem znižovali. Na druhú stranu v pálenici na Spiši zaséj moseli zahájiť nepřetržitý provoz.
Další licenciju na halúzkovú – borovú zme prodali ešče v dobách za kšeftařa Sámy. To zme mjeli v jednem z jeho sámomarketú pronajatý stánek ze Slovákama, gde zme samosebú kšeftovali z gořalkú. My ze svojú žlutú, prútahovú a Slováci z bílú, spišskú.
Jednúc, za horkého dňa sa ke stánku doplahočila partyja Angličanů co stopovali Robina Húda a trocha zablúdili. Hneď odkúpili celú našu zásobu a chĺpali enem sa dýmilo. Jak byli sťatí z tých mrakú gořalky tož grgali a pšúkali etiketa sem etiketa tam. No a pokaždé, jak si nekerý z tých Anglánú pšúkl, tož naši osmanští otroci, co nám dělali prodavače, sebú švihli na kolena, lebeňama začali třískať do dlášky a hulákali: „Džin, džin, že tým Anglánom vycházá z řitě duch. V tých dávných pohanských časoch ešče nebyl svatý a neupalovalo sa proňho ani zaňho.
No jak sa ti Angláni na druhý deň obudili z megadraka, tož že honem kúpija licenciju na ten džin. Hulákání tých osmanú bylo asi jediné co im v lebeňách z předešlého dňa ostalo. Tož zme sa s nima nedohadovali, že to néjni žádný džin, ale borovička, a do zmluvy zme to napsali po anglicky – gin.
Od téj doby sa dycky řechcem, gdyž sa zjaví ve valašskéj putyce Pražáček jak ohŕňá nosisko nad borovičkú a že on si dá radšéj gin. A vůbec ho, trúbelu, nenapadne, aby negdy nazízl do slovníka. Tam je od téj památnej chvíle uvedené borovička = gin. Pořáď abyzme ty Pražáčky vodili za paprču...
Články s podobnou tematikou: